Jdi na obsah Jdi na menu
 


Králičci

4. 6. 2009

Jak ubytovat králíčka?

Než si pořídíte domů králíčka, bylo by vhodné mít představu o jeho bydlení, kam v bytě/domě králíčka umístíte. Jesli jste se rozhodli nechat králíčka běhat volně, alespoň ze začátku, než si ho vychováte k čistotnosti, je dobré ho zavírat do připravené klece nebo domácí králíkárny (návod na stavbu níže). Po přinesení králíčka domů bude jistě vystrašený ze změny prostředí. Pro získání jeho důvěry a pocitu bezpečí je vhodné mu zařídit jeho soukromé bydlení.

  • Klec

V kleci se může králíček cítit dobře. Výhodou je její vzdušnost (nezapaří se jídlo, zelenina, použitý záchůdek), přes mříže vás může králíček snadno pozorovat a nemá pocit, že je někde izolovaný a sám. Na druhou stranu se cítí v bezpečí před případným nebezpečím, které má pudově v hlavě zafixováno. Většinou trvá nějaký čas, než si zvykne a získá důvěru. Proto ho posaďte do klece a nechte ho být, dokud si nezvykne. Někteří králíčci jsou více důvěřiví, někteří méně. Ti více budou mít tendenci vyskakovat z klece a prozkoumávat nové okolí (pokoj a následně celý byt), ti méně budou ze začátku schoulení v roku klece a budou se rozkoukávat :)

Příslušenství klece:

  • rohový nebo čtvercový (kočičí) záchůdek s podestýlkou (doporučujeme dřevěné lisované granule Cat´s Best, které pohlcují pachy a dobře sajou moč, dále hrudkující kukuřičné atd.),
  • mističku s vodou nebo napáječku,
  • mističku na směsku a granule,
  • jesličky na seno,
  • popřípadě připevněnou minerální kostku, o kterou si brousí zoubky, drápky a získávají z ní potřebné vitamíny.

Na dně klece můžete použít kobereček nebo slaměnou rohož, záleží, jak dobře a rychle váš králíček pochopí, kam se vykonává potřeba. Je dobré mu okolo klece dát ještě nějaký kobereček na odpočinek, když je venku. Králíčci velmi rádi odpočívají v blízkosti klece, kde se cítí v bezpečí, když jsou vypuštěni na návštěvu po bytě.

Jakou velikost klece zvolit?

Nejčastěji doporučovaná velikost klece je 100x50x50 cm, v takto velké kleci může králíček být zavřený většinu dne, kdy jste v práci/ve škole, aniž by měl pocit ztísněnosti. Mluvíme o běžné velikosti zakrslého králíčka nebo malého berana, králíčci nad 3-4 kg už by se v metrové kleci mohli cítit stísněně, byla by pro ně malá. Je potřeba, aby se králíček v kleci mohl pohodlně natáhnout, jak potřebuje. Menší klece jsou určené např. pro mláďata nebo pro opravdu zakrslého králíčka, který v dospělosti má do 1kg. Jinak 50cm klece jsou určené spíše pro drobné hlodavce (vyjma činčily).

  • Na volno

Králíčka mít puštěného na volno doporučujeme až po nějaké době po přinesení králíčka domů. Je potřeba ho ze začátku vychovávat, aby neomylně věděl, kam se vykonává potřeba a neznečistil vám byt. Další důležitou složkou výchovy je dávání najevo, která králíčkova činnost se vám nelíbí - například skákání po pohovce/posteli, bobkování a čurání na koberec, kousání závěsů a záclon, okusování kytek a překusování kabelů .. Pokud je králíček nevychovaný a necháváte ho vyrůstat jako dříví v lese, snadno se může stát, že vám velmi poškodí byt a vy budete akorát tak zklamaní a nešťastní, soužití s králíčkem přestane být radostí.
Když máte pocit, že je králíček dostatečně vychovaný a nejlépe po pubertě, přichází do úvahy ta lepší možnost - mít králíčka volně puštěného doma. Není již potřeba klec na zavření králíčka, ale vše z klece potřeba je. Každý králíček potřebuje "svůj" kout. Bude potřebovat svůj kobereček na odpočinek, svoji mističku na vodu a směsku s granulema, misku nebo krabici na seno a na ní připevněnou minerální kostku. Hlavní je záchůdek, osvědčilo se dávat ho nejlépe do tmavších rohů - králíčci rádi na záchodě soukromí :)

Pokud z nějakého důvodu nechcete koupit klec, nabízíme návod, jak sestavit doma jednoduše hezkou králíkárnu:

Odkaz na
Album Halibeli, kde je popsáno a nafoceno, jak řešila interiér klece. Stojí rozhodně za shlédnutí.

Jaká by měla být králíkárna?

Pokud chcete mít králíčka v bytě, je důležité aby dno králíkárny těsnilo a neprosakovala skrz něj moč. Dřevo bez povrchové úpravy vás může časem sklamat, protože se nasákne a pak je cítit. Stejně tak dělají potíže neutěsněné spáry. Jako materiál proto může být vhodná dřevotříska lamino, utěsnění spár lze provést silikonovým tmelem, jaký se používá do koupelen či v kuchyňských linkách.

Samozřejmě si můžete zakoupit na králíka např. v Hornbachu speciální klec s umělohmotnou spodní vaničkou. Nevýhodou této varianty je cena (kolem 2300 Kč). Králíčí domeček by měl mít min. rozměry V40 x Š 80 x H40. Čím ale bude větší, tím pro králíčka lépe. Přesto je potřeba, aby se měl králík možnost pravidelně proběhnout, jinak začne tloustnout a bude otupělý. Pohyb je pro něj přirozený.
Ideální je, aby se králík mohl sám do klece vracet na toaletu, pro seno nebo se napít, což mu umožní boční vchod ve formě "padacích dveří". 


Je doporučováno, aby v králíkárně či kleci byly jesličky na seno. Králík si pak seno před požitím neznečistí, čímž se vyvarujete případných zdravotních komplikací. Také spotřeba krmného sena se tím sníží - nepřijde zbytečně nazmar.

Další výbavou králíkárny je:

  • napáječka pro stálý přísun tekutin
  • kameninová miska na obilné krmení (nebo jiná těžší ale mělká miska. Lehkou misku králík brzy převrátí a krmení si vysype).


    Králíček a jeho smysl pro teritorium

    Všichni králíčci zanechávají bobky kolem jejich klece, aby ji označili jako svůj majetek. Toto není porucha v čistotnosti. Pro vašeho králíka je velmi důležité, aby byl schopný svoji klec identifikovat jako svůj majetek, takže když bude opouštět klec pro toulky po vašem bytě, bude schopný rozlišit co je jeho. Nebude tak cítit potřebu, označit klec bobkama. Abyste tento pocit podpořili, udělejte z něj krále jeho klece. Nikdy ho nenuťe vlézt do klece nebo vylézt z klece. Nedělejte s klecí to, co nemá rád, ani jemu nedělejte to, co nemá rád, když je v kleci. V kleci se musí cítit bezpečně. Respektujte klec jako JEHO teritorium.

    • Pokud možno mu nezasahujte do klece – nesnažte se ho vynat ven, když nechce, otevřete dvířka a počkejte, až bude sám chtít vylézt.
    • Když se s ním mazlíte, je klidný a chcete ho umístit zpět do klece, můžete ho pomalu zvednout a přinést ke dvířkám klece a nechat ho skočit dovnitř.
    • Pokud dáte králíčka přímo do klece a zavřete ho, může to chápat jako trest. Nehoňte a pak ho nedávejte hned do klece. Pokud je potřeba ho zavřít před vaším odchodem do práce, po umístění do klece na něj mluvte milým hlasem a dejte mu nějaký mls.
    • Králíček nelibě nese, když se mu sahá do klece po miskách. Někteří to ignorují, ale více se stává, že to králíček bere jako zásah do svého území a po ruce může i vyjet. Pokud mu potřebujete doplnit jídlo, je dobré misky umístit blízko vchodu, abyste při jejich plnění co nejméně zasahovali do klece, nebo počkejte s jejich naplněním do chvíle, kdy králíček bude mimo klec. Nedělejte prudké pohyby, mluvte na králíčka klidným hlasem. Chvíli trvá, než si zvykne na to, že mu nechcete nic sebrat ale naopak - dát mu dobré jídlo.
    • Nezačínejte čistit klec v případě, že je králíček uvnitř – počkejte raději, až klec opustí. Stejně za vámi přijde a bude vás kontrolovat, možná vám bude pomáhat – hýbat s věcmi, které jste při čištění nechali na zemi vedle klece. Nebo kontrolovat, zda to děláte dobře :) Pokud ale budete chtít záchůdek čistit, když je králíček uvnitř, často to bude brát jako zásah do svého teritoria.

    Co dělat a nedělat poté, co si přinesete
    králíčka domů

    Odstraňte z jeho dosahu všechny kabely a šňůry (králíci je rádi hlodají, zvláště pokud jim někde překážejí v průchodu)

    Chraňte ušáka před setkáním se psy.

    Nenechávejte rozestlané peřiny, z nějakého (mě neznámého) důvodu jsou peřiny velkým lákadlem pro vyčurání se do nich. Jsou tak měkké a krásně se to do nich vsákne. To si přeci králíček nemůže nechat ujít. Má k tomu sklony mnoho králíků, i těch vychovaných, kteří se jinde nevymočí. Zbytečně tedy neriskujte - aspoň zezačátku.

    V prvních dnech po přinesení králíka pečlivě sledujte, když ho necháte volně běhat. Pokud ho přistihnete při činu (čurá, dělá bobky), tak v té chvíli, právě když ho nachytáte přitom ho hned odneste na místo, kde chcete aby chodil na toaletu a postarejte se aby tam chvíli zůstal (bedýnka, kočičí záchod, zvolený roh v králíkárně). Měl by to brzy pochopit. Podchytit chození na toaletu hned ze začátku je nesmírně důležité.

    Buďte na něj hodní, i incidenty se pokuste řešit mírně. Jde teď hlavně o to, aby k vám získal důvěru a nebál se vás. Nesmíte to zkazit, hlavně v prvních dvou měsících si dejte záležet.

    Králíka chvalte za to co udělá dobře

    Mluvte na něj tiše, nekřičte, nezvyšujte hlas (místo zvýšeného hlasu je v případě potřeby lepší použít varovný tón). Jemný hlas na něj působí blahodárně, zvyšuje jeho důvěru. Mluvte s ním často, netvařte se že je vzduch. Při příchodu ho pozdravte, také ráno když vstanete. Pokud do něj omylem kopnete, omluvte se mu. Když něco dělá dobře, pochvalte ho.

    Věnujte se mu, věnujte mu čas. Berte ušáka občas do ruky, zvyknete ho tak na zvedání a nošení. Posaďte si ho na klín a hlaďte jej. Opět ho zvykáte, časem třeba přijde a sám si k vám na klín vyskočí a nechá se hladit.

    Hlaďte králíka jemně, nesahejte mu přitom do očí, netiskněte králíčka příliš silně - jinak mu hlazení bude nepříjemné. Chytejte a zvedejte ho opatrně, aby ho to nebolelo. Dle mého pozorování králík ocení, když se občas vy snížíte k němu a hladíte ho na zemi bez zvedání.

    Pokud králíka chytíte do ruky, nemělo by vždy následovat něco nepříjemného (např. zavření do králíkárny či klece). Mohly by pak mít tendenci utíkat, když uvidí že ho chcete chytit a zvednout. Králíka občas berte do náruče jen tak, pohlaďte ho a pak ho zase položte. Nebude se tolik bát zvedání. Nebude cítit ohrožení.

    Od teď se musíte stále dívat kam šlapete, alespoň ze začátku, kdy se vám králík bude více plést pod nohama. Pokud nesete něco dobrého co králík chce, je zvýšené riziko toho, že vám začne samou radostí skákat před nohama a vy ho nechtě nakopnete. Pokud do něj omylem kopnete, nebo mu šlápnete na pacinku, hned se mu omluvte.

    Pro krmení mu určete jedno místo. Měl by mít vlastní misku. Může dostat pamlsek i jinde, ale tak aby věděl kam se má vracet pro jídlo.

    Králík údajně jí až 70 x denně, je pro něj nebezpečné aby měl dlouho prázdný žaludek. To neznamená, že se teď máte snažit svého miláčka vykrmit. Jen by měl mít vždy k dispozici seno (i přes noc) a vodu.

    Králíkovi dorůstají řezáky ročně až o 13 cm, takže si je musí brousit. Měl by mít něco na hlodání - větvičku z ovocného stromu, tvrdý chléb, zrní. Jinak začne hlodat králíkárnu nebo nábytek. Přerostlé zuby mohou způsobit zdravotní komplikace.

    Králík by měl dostávat nejen suchou potravu (hlavně seno, trošku krmné směsi ze zrní), ale i šťavnaté zelené krmení. V létě to může být tráva, listy pampelišek (ve městě utržené raději omyjte a osušte kvůli znečištění psími výkaly ap. Osušit proto, aby se králík nenadmul zapařeným krmivem). V zimě mu můžete zpestřit jídelníček kedlubnou, zelenými natěmi od mrkve, lístkem kapusty (ne moc a ne moc často, je plynotvorná), salátem (nepřehnat, nemusí být ve větším množství ideální pro králičí zažívání), jablíčkem, zelenou petrželkou, mrkví (pokud králík mrkev odmítá, zkuste mu dát mrkev krájenou na menší kousky či strouhanou). Sami uvidíte co mu bude chutnat.

    Králíci pijí vodu, ale někteří si občas rádi dají mléko. To záleží na individuálních chutích.

    Pro první očkování - jak uvádí časopis ifauna - je optimální stáří 10 týdnů a revakcinace se provádí za 6 měsíců. Potom je třeba ji opakovat každých 6 měsíců, protože imunita po vakcinaci přetrvává 4 - 6 měsíců. Provádí se očkování proti králičímu moru a myxomatóze. Lze použít kombinovanou vakcínu PESTORIN MORMYX. Veterinář mi na otázku očkování sdělil, že králíčky narozené na podzim stačí poprvé naočkovat v březnu a potom přeočkovat jednou ročně na jaře, za předpokladu, že jsou chováni v bytě a ne venku.

    Králíci jsou také mlsní a malá králíčata si docela dají říci na kousek sušenky. Vzhledem k tomu, že to není jejich přirozená strava, je možno to použít pro výcvik, za odměnu nebo občas jen malý kousíček sladkosti pro chuť. Rozhodně byste je neměli krmit hlavně sušenkami a čokoládou ačkoli jim tak chutná, neprospělo by jim to.

    Králíčkovi umožněte, aby se mohl kdykoli vrátit do králíkárny (pro vodu, seno, na toaletu)

    S bytem ho seznamte postupně. Už se mi stalo, že se králík neuměl hned vrátit ke svému domečku, nevěděl kudy zpět a tak udělal loužičku na podlaze. Prostě zabloudil. Otevírejte mu nové prostory postupně aby se mohl dobře zorientovat. (první dny pouze místnost kde má králíkárnu, za pár dní další pokoj atd...).

    Buďte pro králíka čitelní, usnadní to vaši komunikaci. Dávejte mu najevo tónem hlasu, rychlostí hlasu, pohybem ruky a postojem těla jasné signály. (varovný tón hlasu, pochvalný tón hlasu, konejšivý a uklidňující, ruka která nabízí dobrotu, ruka která chce hladit, ruka a hlas který volá, podřepnutí a natažená ruka, varovné tytyty prstem před králíkem když dělá nějakou neplechu, tlesknutí do dlaní je pro králíka nepříjemný zvuk zvláště když je blízko něj a dá se použít k výchově, pokud ho třeba chcete odradit od toho aby do něčeho hlodal).

    Jak se s králíkem domluvit? Podle mé zkušenosti je pro králíka obtížné rozpoznat slova. Větší úspěch vás čeká na zvuky lišící se od běžného hovoru, které snadno rozpozná. (zamlaskání, tlesknutí, jemné zahvízdání ...). Zkuste jen tak mluvit a najednou vložte nějaký zvuk a dívejte se na králíka, zda na něj nějak reaguje - zpozorní, zavětří, zastřihá ušima, nastraží uši, nakloní se směrem k vám. Zvukům na které reaguje, a které rozpozná od běžné řeči pak můžete přiřadit určitý význam. Zvuk králík zachytí snadněji, když jej několikrát za sebou zopakujete a pak vždy následuje totéž. Zvuky by od sebe měly být dostatečně odlišné. Králíci snadno rozpoznají i jiné zvuky - např. šustění sáčku s něčím dobrým, zvuk otevření lednice a přihrádky se zeleninou, zvuk sypání obilí do misky, zvuk otevření dveří a chrastění klíčů při vašem příchodu .... Takže nejdůležitější úlohu hraje neverbální komunikace - a to oboustranně. Králík se vám také bude pokoušet různé věci říci či naznačit - svým chováním. Pokud bude tlouci miskou, asi chce najíst. Když vidí že máte něco dobrého, přijde k vám a pohledem se snaží říci "nezapomeň na mě, už tu čekám, chci taky kousek". Když přijdete domů, pozdravte ho. Když ráno vstanete, tak ho také pozdravte a vlídně na něj promluvte. Je to přeci člen vaší rodiny. Jistě vaši pozornost ocení, bude cítit že vám na něm záleží a že pro vás není jen vzduch. Nestane se k vám lhostejným. Je to opět krok k důvěře a ochočení. Např. králičice Wendy ke mně přijde, když sedím u stolu, a jemně mi několikrát čumáčkem strčí do nohy. Tím na sebe chce upozornit. Buď chce pohladit, nebo něco k jídlu, nebo jí došlo pití, nebo si chce jen hrát. Musím pak začít pátrat co potřebuje. Rozhodně není dobré takové pokusy o komunikaci naprosto ignorovat. Potom by králíček mohl přestat jevit zájem o komunikaci s vámi.

    Králíka nehlaďte do úplného vyhlazení, ale jen tak dlouho, dokud se mu to líbí. Až dá najevo že to stačí, nechte ho zas odpočinout. Jeho akce a odpočinek se v určitých intervalech střídají. Někdy se rád natáhne a odpočívá.

    Každý králík má svoji osobnost, každý je jiný. Výchovu je třeba vhodně přizpůsobit jeho nátuře.

    Vybudujte vzájemný respekt. Králík by měl vědět, že pánem jste tu vy a ve své králíkárně on. Zároveň by měl pociťovat dostatečnou míru svobody, ale poskytněte mu jasné hranice. Moje králičice Wendy má např. zakázáno chodit do kuchyně. Ze začátku vyhledávala každou příležitost aby tam vniknula, prostě na to číhala. Po několika měsících pevného trvání na pravidle (vyhození tleskáním a jasnými gesty aby odešla a zavřením dveří) pochopila natolik, že už nečíhá na příležitost. Respektuje naše teritorium. Přesto musíme dveře do kuchyně zavírat. Když zůstanou 5 minut otevřené, už to není katastrofa jako dříve. Po půl roce to respektuje natolik, že když sedíme v kuchyni a necháme otevřené dveře a ona by chtěla přijít za námi (králík je rád ve společnosti lidí), tázavě se zastaví mezi dveřmi a podívá se na nás, jestli nebudeme protestovat. Pokud vidí, že jí nechceme vyhodit a nic nenamítáme, opatrně vejde, ujišťujíce se že je to OK. Pokud však začneme protestovat a velet jí rázným hlasem a gesty k odchodu (takový ten pohyb jaký má zedník když nahazuje omítku), otočí se a jde ven.

    Všechno však chce čas a pravidelné opakování. Nečekejte dokonalost, občas králík pravidla poruší.

    Když zjistíte, že se králíkovi něco nelíbí (např. ho to lehtá), nezlobte ho tím, vede to pak k nedůvěře. Když se přiblížíte, bude mít potom obavy že ho zase chcete lechtat.

    Neberte mu jídlo, které mu už jednou dáte, zlobí ho to.

    Když se mu nebudete v prvních týdnech dostatečně věnovat, mohlo by se stát že zdivočí, nebude se chtít nechat vzít do ruky, bude utíkat a schovávat se. Věnujte mu tedy čas.

    Králík nerad dlouho sedí tam kde praží slunce.

    Nedělejte příliš prudké pohyby, králíka to leká.

    Když se vám králík zdá nemocný, neváhejte s ním zajít k veterináři. Při průjmu je třeba dieta - jen seno, suché krmení, čistá voda a užívat lék od veterináře proti průjmu. Ten se rozmíchá do vody. Když to králík nechce, můžete mu tu vodu něčím, co má rád, ochutit. Průjem je třeba hned léčit, delší dobu neléčený je pro králíčka nebezpečný. Pokud ušák často kýchá, opět doporučuji návštěvu veterináře, který mu může dát např. injekci s antibiotiky.

    Hygiena
    Pravidelná výměna podestýlky - zvláště v místě králíčí toalety - by měla být samozřejmostí. Nemělo by dojít k tomu, aby ležel v prostoru promáčeném močí. Králíček se myje sám (podobně jako kočka), takže není třeba jej pravidelně koupat. Kupříkladu králík, který není zavřený, má volný pohyb a na toaletu chodí do králíkárny často zvolí na spaní jiné místo - mimo králíkárnu.

    Pokud jde o drápky, ty si králíček sám ostříhat neumí a přesto mu rostou, takže mu s tím musíte pomoci. Jestli se na střihání necítíte, svěřte to poprvé svému veterináři a nechejte se od něj poučit jak na to. Drápek je třeba stříhat v mrtvé části - ne tam kde vede červená žilka. Je to poznat pohledem proti světlu. Lépe než nůžkami, se stříhají kleštičkami na nehty. V přírodě se ušákovi drápky obrušují pohybem po různorodém terénu. Doma je třeba přírodě pomoci. Přerostlé drápky jsou nepříjemné jak pro vás (králík hrozně škrábe), tak pro králíka, kterému překážejí.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář